Jak se věci mají

2. prosince 2018 v 0:15 | Black soul |  Zmatek v hlavě
Občas bych si přála, aby pro mě psaní bylo jednoduché. Abych se jenom posadila k počítači, otevřela blog/ word a nebo cokoliv jiného a slova ze mě prostě přirozeně plynula. Jenomže realita je jiná. Sednu si za počítač a i když vím, co chci napsat, nikdy to nevyjde tak, jako jsem si to plánovala v hlavě. Desekrát něco smažu, dvacetkrát přepíšu a po deseti minutách už jsem na sebe tak moc naštvaná, že to smažu všechno a řeknu, že to zkusím zase jindy.


A takhle to jde pořád dokola. Kdybych měla počítat kolik článků už jsem takhle rozepsala a nikdy nedopsala, tak se dostanu k číslu, za které bych se klidně mohla stydět. Někdy mám chvíle, kdy si v hlavě píšu příběhy a představuju si, jak je sepysuju na papír a potom to pomalu dávám dohromady a mám něco smysluplného, ale bohužel, vždycky nad tím přemýšlím v nevhodných chvílích. Jako třeba při krátké cestě autobusem do školy. Než bych vytáhla mobil a sepsala všechno, co se mi honí v hlavě, tak jsem na univerzitě, je čas vystoupit a všechno je ztraceno.

Pro někoho, kdo studuje žurnalistiku je tohle docela problém.

Chytla mě zase taková malá existenciální krize. Kamarádka před pár týdny přemýšlela nad tím, co bude dělat, až ukončíme bakaláře. Má svojí budoucnost až děsivě nalinkovanou a obdivuju, jak si je jistá, že jí všechno taky tak vyjde. Přeju jí to. A trochu závidím. Chtěla bych si být jistá tím, co chci, ale moje myšlenky se mění asi jako když něco píšu. Pětkrát to přehodnotím, smažu, vymyslím něco jiného a pak to změním znovu. Mam v hlavě guláš a nevím, jak se ho zbavit. V jednu chvíli si myslím, že vím, co od života chci, v druhou chvíli se bojím, že si život omylem zničím nějakou svojí volbou.

Riskuj, říkám si. Riskuj. Ale co bych měla risknout? Můj seznam potenciálních magisterských oborů, které bych chtěla studovat je delší, než by tenhle článek kdy mohl být. V jednu chvíli si chci podat přihlášku do Dánska a jít studovat zase někam jinak, v další chvíli přemýšlím, že si najdu práci tady v Anglii a budu chvíli pracovat, abych si ujasnila, co chci, jenže pak mi dojde, že svůj obor vlastně nenávidím a pracovat jako novinářka někde v novinách je asi to poslední, co bych chtěla dělat. Hmmm, fotografie. První semestru v prvním roce, fotožurnalistika, to tě přece bavilo, ne? Proč nezkusit tohle? Jo počkej, ty vlastně nemáš porfolio, tvoje fotky stojí za prd a teď už pozdě začít plašit, když celou dobu sedíš pohodlně na zadku.
Můj stupidní mozek si dokonce usmyslel, že můj vysnění obor je v New Yorku. No, takhle, on je. Ale šance, že bych se tam někdy dostala jsou nula nula nic. Když jsem nad tím dneska tak přemýšlela, myš se tak jako magicky vznášela nad e-mailem, kam se mají posílat dotazy, došlo mi, že bych vážně šanci neměla. Jediná zkušenost, kterou bych jim asi mohla nabídnout je, že umím dobře mazat články. A to si úplně nejsem jistá, že je něco, co by mi pomohlo.
V rámci univerzity jsme si měli založit blog a procvičovat naše žurnalsitické schopnosti, jenomže ouha, kámen úrazu. O čem bych měla psát? Jak mam psát, když cokoliv, co napíše pro mě není dost dobré?
A tak se stalo, že tady takhle sedím, polemizuju nad tím, co jsem mohla udělat a nepřemýšlím nad tím, co bych mohla udělat. Přijde mi, že pro cokoliv bych se rozhodla, stejně se sebou nebudu spokojená. Nevím, proč mám takový problém přijmout to, že všechno nebude hned dokonalé, že potřebuju procvičovat a procvičovat, abych se zlepšila, a že ne vždycky to, co napíšu bude znít tak, jak jsem si představovala.

Každý rok si říkám, že mám čas, že na něco přijdu. Každý rok si říkám, až na to budu mít chvilku času, tak se nad tím pořádně zamyslím a najdu si něco, na co bych se chtěla soustředit. Každý rok nedělám vůbec nic.

Takže...chtěla bych říct, že letos o Vánocích všechno vymyslím, ale... Nevím, kde začít, nevím, jak se k tomu dokopat, nevím, jak být spokojená sama se sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama