Brouci a jiná havěť

11. října 2018 v 14:22 | Black soul |  Píšu, kreslím...
Kdyby se na nás někdo díval z vesmíru pod lupou, museli bychom mu připadat jako mravenci v mraveništi; jako brouci na louce, na chodníku a jako jakákoliv jiná havěť. Nohou na to máme dost, taky jsme různě tvarovaní a barevní a když se náhodou něco semele, tak nikdo v tom prsty nemá a každý dělá mrtvýho brouka.



Kdyby si každý uvědomil, jak moc jsme broukům podobní, možná bychom se jich tolik neštítili. Nebo naopak, možná bychom se jich báli ještě víc, protože to, co nám připomíná nás je automaticky špatné a držíme si to dál od těla. Takže možná, že si je té podobnosti každý vědom víc, než by si připustil. (Ale jen do určité míry, protože bychom se asi štítili a lidí kolem).
Představuju si tohle jako jednu velkou konspirační teorii, kde lidé jsou si vědomi podobnosti do určité míry. Někdo víc, někdo míň. Lidé, kteří ví víc, nemají rádi ostatní lidi. Lidé, kteří tomu teprve začínají přicházet na kloub jsou ještě relativně v pohodě s ostatními lidmi.

Už jste někdy vylezli na nějaké vysoké místo a dívali se dolů na všechny ty legrační krabičky ala domy a spoustu havěti pohybující se pod váma? Každý se žene za svým, sem tam někdo do něčeho vrazí a dojde k hádce nebo pranici, pořád někam spěcháme, ignorujeme prostředí kolem sebe a nebereme ohledy na ostatní a přes to žijeme v jakémsi společenstvu, kde se všichni do určité míry navzájem tolerujeme. Vždycky si to představuju jako mraveniště, ale kromě mravenců jsou tam i jiné potvory. Takže vlastně takový les, dejme tomu. Nějakou náhodou jsme se všichni octili ve stejném městě, možná se navzájem míjíme každý den a ani si toho nevšimneme, ale ve finále to prostě nějak funguje. Stejně tak jako lesní život. Mravenci, brouci, pavouci, co se navzájem ignorují, požírají, hlídají si nalezenou potravu, protože jakmile na pět minut ztratíme soustředěnost, vaše večeře je pryč, proto my zamykáme auta, hlídáme si peněženky a bojíme se chodit po tmě sami, protože by nám někdo "Sežral naší večeři."

Podívejte se třeba na velké společnosti, podnikatele, politiky. Každý z nich je jako hovnivál, předhánějí se v tom, kdo je lepší, kdo má víc, kdo toho víc dokáže a kdo vymyslí lepší slogan pro svoje volby. Každý z nich se snaží dokázat, že jeho kulička je větší, smradlavější a čím víc na ní nabalujou prázdné řeči a hloupé sliby, tím hůř jí pak před sebou tlačí. (Koukněme třeba na Babiše, toho ta jeho kulička za chvilku zatlačí do země).

Lidé jsou srandovní stvoření. Myslíme si, že jsme na vrcholu řetězce a že svět patří jenom nám, ale ve finále nejsme o nic lepší, než brouci a jiná havěť.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 11. října 2018 v 18:38 | Reagovat

To je zajímavá teorie, a pěkně pojaté téma týdne :) V podstatě jsme ve srovnání s vesmírem jen takoví brouci..

2 Platan Platan | E-mail | Web | 14. října 2018 v 19:48 | Reagovat

"Nohou na to máme dost" *pozerá sa na seba* ... niečo mi ušlo? O.o :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama