Za některé věci se vyplatí bojovat

1. února 2017 v 0:31 | Black soul |  Zmatek v hlavě
V psaní blogu jsem opravdu špatná. Pokažd, když mám nějaký nápad a snažím se ho rozvést tak, aby nebyl jen na pět řádků, skočím vždy u něčeho jiného, co nemá hlavu ani patu a nějak to postradá pointu. Nakonec je má geniální myšlenka, tak jak bych si to ráda myslela, zazděna kupou nesmyslných keců.


Tak nějak dopadla i moje poslední esej za minulý semester. Prakticky jsem lovila slova tak, abych dosáhla počtu 1 500 a mohla to odeslat. Bylo mi celkem jedno, co tam píšu, dokud jsem měla vůbec co psát. Následek toho, že jsem moc nepřemýšlela na mě dopadl ve chvíli, kdy jsem klikla na tlačítko "Submit" a nechala svůj osud v rukách mé nedbalosti.

Nevím, jak je to možné, jestli se nade mnou někdo někde rozhodl slitovat, jestli si někdo řekl, že jsem trpěla už dost (věřte mi, začátek tohohle semestru bylo to nejtěžší, co se mi za poslední dobu stalo a ještě není vše u konce, ale to je jiné story), nevím, co se stalo, ale prošla jsem. Moje esej byla něco jako když se snažíte slepit puzzlíky izolepou, protože jste líní hledat ty správné části, co spadají do sebe, neměla hlavu, ani patu, neměla ani žádnou pointu a vlastně bych to jako esej ani nenazvala ve finále, protože to pravidla eseje vidělo jenom z rychlíku, ale i přes to všechno...prošla jsem. Můj výsledek není úplně ten nejlepší, vlastně je to zatím můj nehorší výsledek zatím, ale zrovna teď je mi to úplně jedno, protože...

...protože ačkoliv jsem nevěřila, že na to mám, že mám dostatečnou znalost angličtiny, že mám "koule" na to žít daleko od rodiny, odkázaná jenom sama na sebe a na to, jak se o sebe dokážu postarat... i přes to všechno mám oficiálně první semestr vysoké školy v Anglii za sebou a více méně úspěšně. Napsala jsem všechny eseje, splnila jsem všechny povinnosti a můžu se "vesele" vrhnout po hlavě do nového semestru.

Spousta lidí mi říkala, že jsem se asi zbláznila, že na tohle nemám, někteří se mi i vysmáli, ale pro jednou jsem se rozhodla, že e na čase si jít za svým snem, protože jestli ne teď, tak kdy? Naskytla se mi příležitost, která se nedá jen tak ignorovat a já jí chytla za pačesy. Neříkám, že to není těžk. Neříkám, že mi nechybí rodina a můj starý život v Čechách, ale tohle je něco nového a svým způsobem mám pocit, že jsem tohle potřebovala. Potřebovala jsem si sama sobě dokázat, že na to mám, i když v to nikdo nevěřil, potřebovala jsem si dokázat, že to můžu zvládnout, když chci... a občas překvapuju sama sebe, protože mé staré já, kdykoliv by se naskytl nějaký problém, by hledalo jinou cestu, nebo bych to vzdala, ale mé "nové" já se snaží bojovat a překonat každou překážku, která se mi postaví do cesty. Momentálně mám těch překážek víc, než dost, ale nevzdávám to, protože si říkám, že mi stojí si za tohle bojovat, když už jsem se jednou dostala tak daleko.

Upřímně se mi líbí moje nadšení, jen se obávám, jak dlouho mi vydrží. Doufám, že dlouho, protože bych ve finále asi zklamala hlavně sama sebe.

A takhle to dopadá. Začnu někde a skončím jinde. Shout out to me.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama