Když se sny stávají skutečností

13. listopadu 2016 v 0:45 | Black soul |  Zmatek v hlavě
Když jsem v polovině srpna kontaktovala organizaci na zprostředkování studia v zahraničí s dotazem, jestli je stále možné přihlásit se na nějakou univerzitu v zahraničí, vlastně jsem ani všechno neměla promyšlené, byl to spíš jen takový výstřel do neznáma, spíše jen takové pročesávání vod bez nějakého velkého očekávání. Nebyla jsem spokojená s výběrem oborů na univerzitách v Česku, a tak jsem hledala nějaká zadní vrátka, nějakou jinou možnost, jak si "zpříjemnit" studium vysoké školy, než se mučit s oborem, o který vlastně ani nemám zájem. (Proč jsem se na něj hlásila? To je dobrá otázka, až přijdu na nějakou odpověď, tak se o ní podělím.)



Z organizace se mi ozvali ještě ten den, kdy jsem dotaz napsala s tím, že mi mohou podat bližší informace telefonicky, tak jsem jím napsala své číslo a nechala na sebe vychrlit veškeré detaily o studiu v Anglii. Jaké jsou moje možnosti, pokud nemám certifikát z jazyka, které univerzity berou pouze na maturitní vysvědčení, jaká je možnost finanční podpory, co mohu studovat a jakým způsobem si mohu nakombinovat v připadě zájmu předměty. Informací bylo hrozně moc a já z toho byla chvilku úplně paf. Stála jsem před rozhodnutím, jestli to chci opravdu zkusit, nebo to risknu v Čechách v naději, že se mi třeba ten obor, pro který jsem se nakonec rozhodla, i zalíbí. Studovat v Anglii byl vždycky můj velký sen a najednou, když jsem stála před možností si ten sen splnit, jsem váhala, jestli ano, nebo ne. Po asi týdnu rozhodování, jsem se rozhodla pro dvě univerzity, na kterých bych si chtěla zažádat o studium a věci se daly do chodu.

Když jsem pak o několik týdnů později zírala na zprávu "Blahopřejeme, byla jste přijata na University of Derby", myslím, že můj mozek to nebyl schopný zpracovat a nebyla jsem schopná se ani trochu radovat. Najednou jsem si nedokázala představit opustit rodinu, odejít do naprosto cizí země, kde nikoho neznám a začít žít sama za sebe. Byla jsem doma prakticky celý život, nikdy jsem nežila na koleji, nebo nebydlela x kilometrů daleko. Nikdy jsem nebyla odkázána jen sama na sebe a na to, jak jsem schopná se o sebe postarat, ale na druhou stranu, ve dvaceti letech už je tak trochu čas se začít osamostatňovat, já vím. A tak jsem dlouho váhala a přemýšlela a zvažovala všechny možnosti, zjišťovala jsem si další informace a několik dní před finálním rozhodnutím už jsem měla hlavu jako pátrací balon. Občas jsem se bála, že se mi telefon zavaří z toho, kolik e-mailů jsem za den napsala. Jo, byla to fakt sranda.

Nakonec jsem se ale rozhodla, že jestli si někdy mám splnit svůj sen, tak je to právě teď. Lepší příležitost už možná nikdy nedostanu, a tak bych tuhle možnost měla chytit za pačesy a vytěžit z toho, co nejvíc. Koupila jsem si letenku a upadla do deprese. Večer před odletem už jsem nebyla schopná zadržet slzy a cítila jsem se špatně, chtělo se mi zvracet, nemohla jsem jít a nebyla jsem schopná ani pořádně spát. V posteli jsem ležela přikrytá až po špičku nosu a stejně jsem se třásla, i když mi vlastně ani zima nebyla. Budíček zazvonil dřív, než jsem čekala a bylo to tady. Poslední věci do batohu, zavřít kufr, který jsem ani nebyla schopná zvednout, protože 32 kilo je přece jenom něco, a k velkému úspěchu mého strachu z létání, jsem se opět ocitla na letiští, tento rok už po páté. (Člověk by řekl, že po tolikátém letu už mi to ani nebude vadit, ale mě to snad s každým dalším letem přijde ještě horší.) Poprvé jsem snad viděla slzet i tátu, když jsem se loučila na letiští, a když jsem prošla zónou, kam už jsem musela jenom já, najednou jsem chtěla brečet, vrátit se a říct, že jsem si to rozmyslela, že chci zůstat doma. Najednou mi připadalo, že jsem se asi musela zbláznit, když jsem se rozhodla vydat úplně sama do Anglie, skákala jsem prakticky do temnoty, do neznáma, do něčeho nového.

Teď jsem v Anglii měsíc a pár dní a začínám si pomalu zvykat. Občas mívám opravdu slabé chvilky, kdy mi rodina chybí, většinou za dlouhých sobotních a nedělních večerů, protože víkendy jsou takové osamělé. Nejsem zrovna pařící typ, takže netrávím večery v klubech nasáklá alkoholem, místo toho jsem zalezlá na koleji ve svém pokojíčku s knížkou, hudbou a nebo jen čtu něco do školy. Škola zatím docela dobrý, mám tři předměty týdně, takže spousta volného času, který ale většinou trávím čtením na hodinu Critical Theory, protože je to složité čtení a pro neangličana je to občas těžké na pochopení. Studuji tzvn. Joint Honours, mám spojené dva předměty - Žurnalistiku a angličtinu, a kromě Critical Theory mám ještě žurnalistiku a fotožurnalistiku, které jsou pro mě o trochu jednodušší a mnohem zábavnjěší. Ale holt všechno nemůže být jenom zábava, ale taky trochu dřina.

Někdy mám takové okamžiky, kdy třeba jdu městem, nebo se jen zvedám ze židle ve svém pokoji, nebo stojím v kuchyni, vařím a dívám se z okna a najednou z ničeho nic mě udeří ta myšlenka, že jsem opravdu tady, že jsem se opravdu dostala do Anglie a studuju tady vysokou, občas tomu prostě nemůžu uvěřit. Před dvěma měsíci to pro mě byla prakticky nepředstavitelná možnost, a najednou, o dva měsíce později, jsem tady a přede mnou spousta dalších nových věcí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inkognito Inkognito | Web | 13. listopadu 2016 v 1:02 | Reagovat

Moc ti děkuji za článek, dokáže člověka popostrčit k těm vysněným cílům, po kterých duše prahne :) Je to tak. Vždy když po něčem sníme, něčem toužíme, v ten kritický moment, kdy máme vše před špičkami prstů, nevíme jestli to je právě to co chceme.. Zvláště, když je potřeba něco obětovat. Proto ti gratuluji, že jsi necouvla a šla si za svým snem. Držím palce, co to půjde :) A ještě jednou... Moc pěkný článek :)

2 Čiky Čiky | E-mail | Web | 23. listopadu 2016 v 8:42 | Reagovat

Ahoj já sice mám školu v České Republice, ale má možnosti studia v zahraničí, tak o tom tak trochu přemýšlím.Popravdě dost se bojím, protože už jsem v zahraničí zažila zklamání na brigádě, tak nevím zda do toho jít. Nebála ses třeba, že tvoje angličtina není tak dobrá a nedomluvíš se tam? Nebo jsi s tímto neměla problémy? Co bylo pro tebe v zahraničí nejhorší?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama