Z knihy, kterou nikdy nenapíšu

18. září 2016 v 0:04 | Black soul |  Píšu, kreslím...
Postavila jsem se na dvůr před domem tak, jak to občas dělávám, když se chci nadýchat čerstvého vzduchu uprostřed letní noci a trochu se zamyslet, jenže teplým letním nocím dávno odzvonilo a venku se plíží příslib podzimu, který se neoblomně blíží, skoro klepajíc už na dveře. Stála jsem tam jen chvilku, ale cítila jsem, jak se ten kousavý chlad pomalu plazí po mé kůži, prochází každou mou buňkou a pomalu se zahryzává až do morku kostí. Nevadilo mi to. Stála jsem tam dál a užívala se ten pocit, že je mi zima, užívala jsem si ten chladný vánek, co mě hladil, jako by mě uklidňoval a snažil se mi dokázat, že jsem pořád ještě schopna něco cítit, že jsem ještě úplně nezkamenovatěla a pořád v sobě ještě mám kousek toho člověka, kterým jsem kdysi byla.

Zadívala jsem se na oblohu, která byla pokrytá temnými mraky a zabraňovala tak hvězdám zářit v celé jejich kráse. Cítila jsem se jako jedna z těch hvězd. Jako jedna z mnoha, jako jedna z milionu v nekonečném prostoru dalších předmětů, objektů a částeček, které se nikdy nesetkají, ale přesto spolu tvoří jeden celek. Jeden bez druhého by nebyly, a přesto spolu tak úplně nejsou. Cítila jsem se stejně tak zakrytá, jako ty hvězdy, jako když mě blokuje něco temného, něco neproniknutelného a bez ohledu na to, jak moc se snažím dostat zpět na povrch, nemám nad tím žádnou moc a nemohu s tou "zdí" přede mnou nijak pohnout.




Občas mám pocit, že mě to dusí, že se ta zástěna přibližuje, jakoby mě chtěla rozdrtit, pohltit, nebo protlačit skrz, jindy mám pocit, že se vzdaluje, že možná konečně budu volná a budu moc "zářit" tak, jak bych chtěla, ale ta stěna nikdy ve skutečnosti nezmizí, pořád tam je a zatím jsem nenašla způsob, jak se zbavit.

Stála jsem tam dál a poslouchala šumění stromů, které jsou jenom kousek od domu, za dvěma řadami garáží, které vlastní bytovkáři. Za nimi jsou zahrady, které také patří jim a v těch zahradách jsou vysoké břízy, lípy, vrby a sem tam o nějaký ten jehličnan, který se tam jakoby ocitl náhodou, který tam vlastně vůbec nepatří, protože je něčím jiný a okolní listnáče na něj šumí svým listím a neustále mu připomínají, že tam nemá, co dělat. Občas se cítím stejně, občas mám pocit, že jsem na špatném místě, ve špatnou dobu a že mám kolem sebe lidi, kteří na mě neustále šumí a připomínají mi, že jsem něčím jiná, že nezapadám do kolektivu, do toho každodenního stereotypu lidí, které míjíte na ulici a sami sebe se ptáte, jestli jste toho člověka nemíjeli náhodou už před pěti minutami, protože se všichni zdají stejní, těžko rozeznatelní, protože jsou všichni jeden jako druhý. Já na rozdíl od toho smrku, bych utéct mohla, ale kam? Kam bych šla? Co bych dělala? Na koho bych se obrátila? Mám pocit, že mě mé kořeny táhnou k místu, kde jsem, stejně jako ten smrk je tam vázán svými kořeny, a bez ohledu na to, jak moc bych je chtěla zvednout, vyhrabat ze země a utéct, nikdy to není tak jednoduché, jak se zdá.



Mohla bych nastydnout. Je opravdu chladno a zdá se mi, že začíná pršet. Nebe pláče a já mam chuť plakat s ním, protože bych pro jednou neplakala sama. Mám chuť vykřičet do noci, jak moc nenávidím to, co se děje, jak moc bych chtěla změnu, která nepřichází, jak moc bych chtěla něco, co se nikdy nestane, jak moc toužím po něčem, co tu není, jak moc mrhám okamžiky života, které už mi nikdo nevrátí, ale neudělám to. Jen tam tiše stojím, poslouchám velké kapky vody, slzy, jak dopadají na kapotu aut, na střechy, na zámkovou dlažbu pod mýma nohama, na listí, na jehličí smrku, který tam být nemá, na plechové dveře garáží a jak pomalu stéká po mé, už tak prochladlé, kůži. Pro jednou se necítím tak osaměle, jako vždycky a je to zvláštní pocit. Pláče se mnou celé nebe, jako by se mnou v jakémsi směru soucítilo a chtělo mi dát najevo, že jestli budu smutná já, nebo kdokoliv jiný v tomhle okamžiku, bude smutné i ono a svým pláčem propojí v tenhle okamžik všechna zlomená, zhrzená a bolavá srdce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama