Usměvavý cizinec

15. září 2016 v 22:36 | Black soul |  Zmatek v hlavě
Do práce mi vozí balíky jeden hrozně roztomilý kluk. Vždycky si říkám, že se mám alespoň na co těšit, když už tam musím tak dlouho tvrdnout a většinou po třetí hodině nemám co dělát a musím čekat, dokud mi někdo nepřiveze balíky nebo nemusím vyrazit do banky. A právě ten roztomilouš patří mezi "zásobitele" mého pracovního nasazení. Máme spolu takový hezký "vztah". On přiveze balíky, zářivě se na mě usměje, když se blížím k přepážce nebo když otevřu dveře na rampu, předá mi balíky, nebo mi s nimi pomůže za dveře, když jsou moc těžké, pozdraví a zase mi zmizí ze života stejně tak rychle, jako se tam objevil.

Přijdu si trochu jako stalker nebo tak něco, protože toho o něm vím mnohem víc, než ví on o mně. Já jsem jenom ta divná holka, co sem tam přebere balíky, které přiveze, ta, na kterou se občas tak nevinně usměje a nemá tušení, co to s ní udělá a to je asi tak všechno. Já o něm vím naopak docela dost věcí. Vím, jak se jmenuje, protože je to napsané na balíkách, tak vím, že má řidičák, takže mu musí být přes 18, protože ty balíky vozí sám autem, vím, také s čím balíky posílá, protože z názvu "firmy" to lze lehce odvodit a vlastně vím i kdy bydlí. (Pání, zním jako creeper víc, než jsem si myslela.)

Občas mám pocit, že mě ty hnědé oči pronásledují i ve spaní.

Nevěřila bych, že to řeknu, ale docela mi ta práce bude chybět, budou mi chybět ty chvíle, kdy mi předával balíky do rukou, usmíval se na mě a zlepšil mi tak o trochu den. Kdybych si ten úsměv mohla objednat, nejsíš bych neváhala, protože časem mi z té mysli zmizí a já už si na něj nevzpomenu. (A zrovna teď je ta představa neskuteně smutná).

Občas by mě zajímalo, co si myslí on. Nebo možná radši ani ne. Možná je lepší, že to nevím a nikdy vědět nebudu. Na jednu stranu mi to vyhovuje tak jak to je, na druhou stranu občas doufat a přát se také není od věci. Ale tohle se nijak nezmění a tak to navždy bude jen "ten usměvavý cizinec s balíky", takový ten můj strážce dobré nálady, kterého bych si nejradši namočila do kafe. (Jsem magor, adios)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Njina Njina | E-mail | Web | 15. září 2016 v 23:25 | Reagovat

:-D Díky tomu, žes o něm napsala na blog článek si na něj zajisté vzpomeneš právě při příjemných chvilkách s kávou... :D

2 Black Soul Black Soul | 18. září 2016 v 13:20 | Reagovat

[1]: Na tom něco bude 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama